Štefanské úvahy

Když se podíváme na galerii laureátů Jivínského Štefana, když probereme místa, kde se toto ocenění v posledních létech udělovalo, objeví se tu krásný výraz – český učitel. Skvěle připravily Štefana ve Slatinách, kde se velmi podílela škola, V Ostroměři bylo udílení přímo ve škole a byla radost hledět, jak se žáci i učitelé zapojili. Nu a poslední Štefan, opět dobře zajištěný, byl na gymnáziu v Nové Pace. Laureáty stali se manželé Matějovští za Novopackého slavíčka, opět pedagogové.

Kdo zalistuje seznamem laureátů, je už za osmnáct roků dosti dlouhý, opět najde tam učitele: M. Ročka, O. Teimera, I. Škodovou, V. Úlehlu, O. Suchoradského… Skvělý důkaz, jak se školy a učitelé v nich podílejí na kultuře v obcích. I Štefan takto přispívá do diskuze o tom, zdali se vyplatí „úsporná opatření“, která omezují, nebo ruší školy.

O Suchoradský napsal: „Už dlouho jsem se tak dobře nebavil a necítil tak dobře, jako onen podvečer. Pan ředitel, ale i pan starosta a všichni Pačtí odvedli náramně dobrou práci a skutečně není jim co vytknout… Měl jsem radost, že obě kategorie vyhráli kantoři, byla to jejich velká oslava.“ Vida, pan starosta vystoupil tu v roli klauna a dokázal, že humor umí i politici a že s ním se dá mnohé pořídit.

P. Pospíšil popsal zážitek z toho, jak přijel do Paky: Vystupujeme z auta před gymnáziem a na chodníku starší pán opíraje se o hůl se ptá:  „Prosím Vás, co je to tady za pohřeb? Že tu stojí tolik aut?“

Pavel vše vysvětlil a my dodáváme: Ne, Jivínský Štefan žije a dokonce se rozrůstá.

proChor