JIVÍNSKÝ ŠTEFAN

   Chodí nominace na ocenění za pozoruhodný kulturní počin. Je příjemné sledovat, jak se lidi i na těch nejmenších vesničkách dívají okolo sebe, jak si zakládají na všem, co se svépomocí udělalo, připravilo, zorganizovalo.  Lidový vynálezce pan Šádek vymyslel soustruh na dřevo, který se pohání, když se šlape na kole. Teď prý i nějakou pumpu. Jezdí po jarmarcích, táta šlape, syn si může vysoustružit káču. Pan Burkert z Paky fotí stromy, aleje. Za pár roků budou už jen na jeho fotkách. Bohunka od Karmelitánů sbalí knihy do kufru a jede za lidmi. O slavnosti stromů v lodžii vyložila své knihkupectví na obrubě studny. Paní Mečířová přednáší o Erbenovi, Mašínové… . Ne proto, že je to její povolání, ale proto, že má lidem co říct. A další a další. Jedna nominace dokonce doplněna o podpisy jako petice. Pardon, že tu nejmenuji všechny.

Tohle je úžasné bohatství. Ta člověčí dobrá vůle. Vážíme si ho dostatečně?

Jen mne trápí, že Štefan není úplným přehledem toho, co se na okrese děje. Že mnoho zajímavého, dobrého, užitečného, zůstane nezaznamenáno. Čím tedy Štefan je? Inu – přehledem těch akcí, které lidé vnímají a píší o nich.

Z PROCHOROVIN  vydaných 1.1.2012