Štefan není jen dřevěná figurka

Na Jivínském Štefanovi je milá ta veliká skupina lidí. Obětaví pořadatelé, ale hlavně ti, kteří byli na ocenění za pozoruhodný kulturní počin navrženi. Ale i ti, kteří je navrhli. Lidé kteří konají, i ostatní, kteří jejich práci vidí, váží si jí a hezky o ní píší.

Štefanská korespondence je sondou do dnešní doby. Ukázka toho, že nemáme jenom důvod hudrovat a stěžovat si, jak je dnes špatně. Že jsou pěkné věci, které si dělají sami lidé. Pro sebe i pro druhé. Přehlídka toho, spojená i s výstavkou, bude na udílení dne 25. února v 16 hodin v gymnáziu v Nové Pace.

S panem inženýrem Turkem jsme jednou počítali, na kolika varhanách na Jičínsku hrál. Nedopočítali. Ale vím, že to bylo přes deset. Tak ten v omluvence napsal: Jedenkráte jsem měl možnost se tohoto předávání zúčastnit a to ve Slatinách a byl to pro mne nezapomenutelný zážitek, ať již připraveným kulturním programem, tak setkáním s lidmi, kteří pro kulturu jičínského regionu dělají tolik záslužné práce.  Je  to úžasné, že těmto aktivitám věnují nejen mnoho svého volného času, ale často musí čelit různým překážkám, nepochopení  a někdy i závisti a nenechají se odradit.“

Omluvu poslal i český recitátor a autor skvělých pásem o významných osobnostech Alfréd Strejček: „Přeji úsměv slavnostnímu večeru a srdečně Vás pozdravuji!“  Škoda, že už nejsou programy ve Starých hradech, ani ve Vokšicích, kdy vystupovali s Hanou Kofránkovou a kytaristou Štěpánem Rakem.

Někteří kronikáři a knihovníci, samozřejmě i v ženském rodě, dělají svou práci desítky let. Pan Petr Pavel z Bělé už pětačtyřicet roků. Z dopisů cítíme, s jakou nostalgií a trochu i smutkem předávají ti starší svou práci nástupcům.

O hořickém Daliboru stojí v dopise že si „zaslouží nominaci nejen za skvělou muziku a práci, kterou odvádějí, ale hlavně za to, že je to bezvadná parta nadšenců a dobrých lidí, kteří společně drží pohromadě vždy se skvělou náladou a opravdu nádherně lidským přístupem.“

Máme na okrese i pana učitele v mateřské škole, ale děti mu říkají skřítek. O něm Martina napsala: „Renda Vitvar je úplně báječný. Takovou míru empatie, jakou má on přirozeně v sobě, bychom těžko hledali. Děti ho milují, chtějí do školky i v sobotu!!! Po půl roce jeho působení, děti nepotřebují k zábavě žádné hračky. Prostě si umějí hrát samy se sebou, s imaginací, a příběhy se odvíjejí samy. Prostě v takových okamžicích my dospělí nedýcháme.“

Tak i tohle je Štefan.

proChor (B. Procházka)

článek v Jičínském Deníku 25. 2. 2014