Jivínský Štefan za rok 2024 - Lázně Bělohrad 25. 2. 2025
Psát o tom, co a čím je Jivínský Štefan, nemá pravděpodobně žádnou váhu, protože o něm víme už celých 27 let. Stojí zato ale popsat letošní ročník, který se odehrál v památkově chráněném objektu Bělohradské sýpky, tedy v Lázních Bělohradě.
Po minulém roce, kdy pořadatelé z Kopidlna pojali celou záležitost velmi důstojně a velmi slavnostně, jsme v Lázních Bělohradě zažili totéž. Důstojnost, jistou vážnost, která měla vyjadřovat vztah k akci, slavnostní náladu. To vše bylo ale velmi silně zarámováno komediálností v tom nejlepším slova smyslu. Bylo v tom kus divadelního umění, nadsázka, možná až trocha parodie, i legrace. To vše byl ale jen způsob, jak představit město Lázně Bělohrad naprosto odlišným, v tomto případě vtipným způsobem.
Na jeviště byly postupně přizvány historické osobnosti - jeden z nejvýznamnějších majitelů bělohradského panství Bertold Vilém z Valdštejna, zakladatelka lázní hraběnka Anna z Asseburgu nebo spisovatel Karel Václav Rais. Ti všichni usilovali o Jivínského Štefana. Zasloužili by si ho – jistě, ale pravidla hovoří jasně. Pouze žijícím osobnostem. A tak přes veškeré historické zásluhy těchto postav, které představil poněkud roztržitý archivář, v civilu pan Josef Klazar, drželi se pořadatelé současných pravidel. Hezké a vtipné divadlo, které ale věcně připomnělo opravdovou historii města.
Vzhledem k tomu, že se celá akce konala v překrásném, dnes nově zrekonstruovaném objektu sýpky, nebylo možno neposlechnout si i úvodní vstup majitele firmy Filipa Lázně Bělohrad a zároveň majitele sýpky, pana Leoše Vrbatu, který krátce a výstižně obeznámil s historií stavby.
Pořadatelé, město Lázně Bělohrad v čele s paní starostkou Alenou Kuželovou a vedoucím kultury panem René Vitvarem, připravili pro přeplněný sál třetího patra opravdu vydařený a velmi poctivě odvedený slavnostní podvečer. Atmosféra akce konané v krásném prostředí, s kulturním programem tvořeným výhradně bělohradskými aktéry, byla přátelská a povídavá. Pamětníkům to mohlo připomenout původní ročníky Jivínského Štefana, které v sobě měly velký kus nadsázky a uvolněnosti.
Program byl komponován do jednotného, divadelně hudebního celku. Zajímavá byla skladba hudebních žánrů zkombinovaných s mluveným slovem. Folklórní soubor Hořeňák, flétnový soubor Pifferaios, punk-undergroundová kapela Yežkovy voči a punk-rockové Selhání systému. Je obdivuhodné, jak se podařilo tyto zdánlivě neslučitelné žánry svižně a vtipně skloubit. Velmi svižně působila tato hudební složka i ve scénce ušité přímo na míru Prochorovi, ve které se Prochor (jeden ze zakladatelů Jivínského Štefana) vypořádával s jeho letitou křivdou, kdy byl vyměněn již notně opotřebovaný, ale autenticky vyhlížející štefanský klobouk za nový. Bylo to tak realisticky vyvedené, až se někteří obávali, že jde o opravdový konflikt. Ale pořadatelé měli vše pod kontrolou a průvodce programem Štěpán Lustik si uměl poradit se vším.
Zajímavým prvkem byla také tvorba malířek Růženy Bičišťové a Nikoly Šulcové, které po celou dobu konání vytvářely přímo na sále velkoformátový obraz. Ten se má stát darem pro Jivínského Štefana. Jak s ním bude naloženo dál, zatím nevíme, jisto je, že ještě dlouho po oficiálním skončení akce se malovalo a malovalo…
Vše, co bylo v sýpce možno zhlédnout (a poslechnout si), bylo svým způsobem jiné a nové. Byl to zábavný, ale zároveň důstojný podvečer. Přičinili se o to paní starostka města Lázně Bělohrad Alena Kuželová, René Vitvar, bělohradský archivář Josef Klazar, majitel sýpky Leoš Vrbata, Střední odborná zahradnická škola v Kopidlně, město Kopidlno, Štefanská komise, ale také všichni návštěvníci a všichni ti, kteří dodali na výstavku hodnotné materiály ze své činnosti. Obdiv a poděkování zasluhují účinkující, tým obsluhující pulty s výborným občerstvením, vlídné šatnářky a mnoho dalších, kteří celou akci připravovali. Díky nim jsme mohli v Lázních Bělohradě zažít přímo lázeňskou duchovní očistu.
Marie Faruzelová